Bázeň.

Zde mezy tim tmavým křovím

Budu sám zustávati,

Jsa zase člověkem novým,

Jara se radovati.

Tvé poslechnu sedě v trávě,

Krásné zpěvy slavičku!

A potom také k tvé slávě

Zazním tobě písničku.

Však ale co to tam chrustí?

Ach! ono mně to jde vstříč,

Strašně se to tamto šustí,

Kýž jsem jen tenkráte pryč!

Zhynu mezy křovím timto,

Běda mně, ubožátko! –

Teď to přicházý – vidím to – –

Ach maličké srnčátko!