Bázlivá dívka.

O mé lásce pochyboval

V rozhorlení miláček,

Onehdy mne posuzoval

Švitorný ten panáček;

Řeknul, že s ním nechci chodit,

An se od nás ubírá,

Zdráhám se ho doprovodit,

Když náš pokoj zavírá!

Nyní prý již k němu chladne

Láska má i upřímnost;

Aby ale neměl žádné

Pochybnosti, že má ctnost

Jest jak jindy dokonalá,

Na jeho sem námítky

Odpověd mu tuto dala,

Zvrhla jeho vejčitky:

„Jindy si mě navštěvoval

Vždycky za dne bílého,

Teď si často připutoval,

Hleděls času jiného.

Ctnostné dívce nepřísluší

Vyprovázet z večera;

Sice dobrou pověst zruší

O ní lidská nevěra.

Slyš, co druhdy říkávala

Má nebožka babička,

Za ruku když vodívala

Ještě mě co chůvička:

„„Večer dítě nesmíš chodit,

Něco bere tuláka!““

Nechci tebe doprovodit, –

Já se bojím bubáka!“