Bděte a modlete se!

Bděte, učeníci moji, bděte

A bedlivě se modlete:

Nebo neví nikdo z vás,

Kdy mu dojde jeho čas!

Syn člověka muži podobá se,

Který zašel do dalekých zemí,

A ohlásiv, že se vrátí zase,

Mezi služebníky svými všemi

Ustanovil, jak co náleželo;

Odevzdal jim dům a svěřil vládu

I vykázal práce vedle řádu,

By dle vůle jeho vše se dělo,

A nařídil vrátnému, by bděl. –

Sám pak do dalekých zemí šel. –

Nuže bděte! – Neví nikdo z vás

Aniž bude zvěděti to moci,

Kdy se pán váš domů vrátí zas,

Zdali večer aneb o půlnoci,

Čili snad při samém kuropění,

Aneb ráno za jitřního rdění.

Bdětež tedy, by pán, přijda z nenadání,

Nenašel vás v těžkém pohřížené spaní!