BĚDA.

Juž svítalo, když opuštěna herna,

poslední peníz leptal bledou dlaň,

hles poslední pad’ v propadliště černá

a všecko ticho modlilo se zaň.

Juž svítalo a chvěl se poprach zimy,

klikatou stezkou půjdu domů as,

přátelé lišky spáti odešli mi,

domestik v herně churý kahan shas’.

A já jen půjdu shrben se svým stínem,

mne těžký smutek v domě uvítá...

Vraťme si lásku, hráči, nežli zhynem,

snad možno tak, snad ještě nesvítá!!