BEDŘICH.

Ty říkal jsi nám „Psi!“ a „Velezrádci!“

a my tě zvali u nás „markýz Gero“.

Psát o tobě se skoro zpouzí pero:

když tys je smočil, někdo hrdlo ztrácí.

Bojiště bylo ti jen stolek hrací

a lidé zvěř; v tmy čiré změnil’s šero;

šibenic krásných ověšel jsi stero,

žaláře plnil. Čím ti zpěvní ptáci?

Čím lidí vzkřik ti, čím, že hlad se šířil?

Krev psal’s, krev snil; sám v hlavním stanu hýřil

a miliony do svého shráb měšče.

„Těm Čechům novou dát chci Bílou horu!“

Ó, vítězný náš smích zni plný vzdoru

ti v sluch noc každou, nežli usneš těžce!