BEDŘICH Z FALCE.

Král Bedřich, Falcký dobrodruh,

na podzim do Čech vjel,

leč samým strachem v rampouch tuh’

a pitím koprněl;

své cti, své víře, lidem všem

byl pouze za popanc

a křičel, když nám zhubil zem:

„Honni soit qui mal y pense!“

Král Bedřich Falcký, to byl lev

a hrozně statný pán,

když Češi prolévali krev,

on proléval svůj chřtán;

na místě mečem – nožem vlád’,

nač život dáti v šanc?

Vždyť nosil podvazkový řád:

Honni soit qui mal y pense!

Král Bedřich pyšně tyčil skráň,

leč jako stěna zbled’,

když vzala žena metlu naň,

a konal všecko hned;

jak zašla však, v ráz kordík chyt’

a bod’ ji na distanc,

pak utřel hrot a děl: „Jsme kvit;

honni soit qui mal y pense!“

Když Bedřich v Čechách kraloval,

to bylo práce kus –

on v Pražském hradě zlato bral

a v chrámech Skultetus;

leč zpět když z Prahy utíkal,

děl hrdě: „C’est bon sens,“

a došed smíchu děl: „Jen dál;

honni soit qui mal y pense!“

Král Bedřich vrozenáť byl ctnost

a velikánský rek,

když Čech v hruď sekal dravou zlost,

on v bílou buchtu sek’;

leč nesněd’! Do zaječích vzal,

až podešvy dal v šanc

a poctivice zaflákal...

Honni soit qui mal y pense!

Král Bedřich Falcký, říše syn,

zlou vlastem nechal věc

a zděšen skryl se do peřin,

když pádil do Němec;

tam ztratil vše, oč v Čechách ztyl,

jen ne svou contenance,

až v posled řád svůj zastavil:

Honni soit qui mal y pense!

Král Bedřich věru prchat znal,

když Buquoyem byl hnán,

zpět do Falce svou hanbu vzal

i ženu z Angličan.

„Jen hodně brát, jen tučný plen!“

dal vojsku ordonnance...

Ven, ven s cizáky, ven, jen ven!

Honni soit qui mal y pense!