BĚLA (XXIV.)

Jiřičky když ozvaly se

v lomenice příči,

stromečky když přivazoval

sadař lýkem k tyči,

na rovině pluh když hvízdal,

jíva v puku dlela,

při zpěvu když dívčí drůbež

žito z trávy plela,

když se luhy omladily,

zaklíčily ovsy:

zvěsť běžela ručí nohou

z chaty v chatu po vsi.

A jak zněla zvěsť ta hbitá?

Inu, dobře zněla:

dcerku malou za náhradu

na srdci má Běla! – –