Bělavými mráčky měsíc pluje,

Bělavými mráčky měsíc pluje,

hvězdám, jež se četně shromáždily,

neunavný, ochotný a čilý

o svých dlouhých cestách vypravuje:

kam až vnikl, v jaké temné sluje,

kde se hladovící lidé kryli,

a jak zřel, co člověk rozmařilý

k ukojení choutek připravuje...

Kdo by při takovém vyprávění,

když se líbí a když potlesk klidí,

vyhnouti se mohl přehánění?

Měsíc vklouzl náhle za mrak tmavý –

byl jak cestovatel vychloubavý,

jenž se za své vlastní zprávy stydí.