Bělička.

Co se to tam bělá

Na zelené louce?

Bílí to tam plátno

Rozmilé mé děvče.

Bílí plátno, na něž

Sama sy napřadla,

Chaloupka když sněhem

V vánocých zapadla.

Aj, ty plátno tenké,

Pilně napředené!

Tebeť očekává

Štěstí neskončené!

Tebeť outlé budou

Prstíčky stříhati,

Budou z tebe krásnou

Košiličku šíti.

A ta košilička,

– Nechť se tmí neb svítí –

Bude mé milenky

Drahé tílko krýti.

Tílko přemilostné,

Moje potěšení,

Jemuž na tom světě

Nikde rovno není!

Ach kýž pak je možná

Jednou jen v mém žití,

Třebas jenom v truhle,

Tou košilkou býti!