BELLADONNA

Vy mámíte mě, krásná paní,

váš úsměv a váš čárný zrak,

Vy vznášíte se i v mém spaní

jak zlatý, bájný rajský pták.

Dlaň vzpínám po Vás, libovonná –

leč zpátky mne zas volá kdos...

ó Belladonna, Belladonna,

ó Belladonna Atropos!

Což nevíte, že jste už něčí?

Jenž staví na Vás štěstí hrad?

Což nevidíte nebezpečí?

Že s bloudem – srdcem nelze hrát?

Smích máte záhadný jak Monna

a s vášní hráte o můj los –

ó Belladonna, Belladonna!

ó Belladonna Atropos!

Ty bílé perly vašich zoubků,

kyn vaší hlavy půvabný,

těch vašich očí tmavou hloubku

já vidím ve své dny a sny.

Ó, pomněte, co řekne Ona,

jež věří ve mne bez všech pós!

Ó Belladonna, Belladonna,

ó Belladonna Atropos!

Ó hrobe krásný, obílený!

Jak svůdný je váš hlas i hled!

Na líci máte půvab ženy,

leč v srdci smrt a hada jed.

Ret váš je třešně medovonná,

kdo však ji Polkne! Boha pros!

Ó Belladonna, Belladonna,

ó Belladonna Atropos!