BĚLOHORSKÝ SONET.

...Už poslední dav stojí Moravanů.

A praví Šlik: „Jsme smrti oběti!

Nuž, aspoň mužně, když jsme prokleti,

my uvítejme smrtící teď ránu!“

V ráz pohledy všech teskně v dálnou stranu

za hory, lesy, nivy zaletí,

na ženy myslí, matky, na děti,

na hájů doma šum, na plochy lánů.

Óh, kterak toto vzpomínání bolí!

A Moravané na umrzlém poli

v těsnější tiše srazili se tlum – –

...a na bojiště tma když modrá klesla,

jich padlých krev se těžkým mrakem nesla

ve vítězného vojska Tedeum...