BĚLOHRADSKÉ ZVONY.

Bělohradské zvony znají pěkně hráti,

poslouchají vždycky v nebi všickni svatí.

“Hrubý” i ti menší lahodně se pojí –

což jsem já je slýchal v kolébce už svojí.

Na kolébce chudé, s malovaným květem,

matička když s nimi pěla nad dítětem.

Když jsem z domu kráčel přes vrchy a hony,

do dáli jsem slyšel známé naše zvony.

Potom cestou žitím stále vála ke mně

píseň zvonů našich tajemně a jemně.

V jesenních teď mlhách když se zemdlen chvěji,

slyším zvony naše stále hlasitěji.

Nad pahrbky s kříži k modrým znějí výším – –

bělohradské zvony, slyším vás, ó slyším!