Benátky v noci.

Noc vábná, teplá, modravá a tichá,

a celou rivou na sta světel plane,

a každé volá: Smutný seveřane,

pojď, láskou, něhou, touhou všecko dýchá!

V kavárnách hlučno. Před nimi se míchá

za smíchu, žertu dav, jenž nepostane,

a od moře to vlahým dechem vane,

a na laguně laškovně to šplíchá.

Pár květinářek do cesty ti vkročí,

sic v líci jejich rylo bídy hoře,

však závrať jímá pohlédnout jim v oči.

Slyš, s piazzetty hudby tón sjel hravý,

a Verdimu jak naslouchá teď s davy,

ni slyšet není neklidné dřív moře.