BENÁTKY.

Sníš na lagunách zelenavých vod,

ty minulosti básni kamenná,

tvé věže, chrámy, palác dožecí,

tvá modř, jež žárem jihu vznícena.

Ó, tichý smutku starých paláců,

jež v kanálech svou hrdost shlíží kol,

na jejichž vodách plují gondoly,

z nichž zvučí písně sladkých barcarol.

Když z rána slunce vzchází nad obzor

a rozleje svou záři nade vším,

tu zdá se vždy, že město zahoří

jak kdysi zase v rouše dožecím.