Benátské skříně výkladní.

Výkladní skříně

démantů plny

a mosaiky

v obrubách zlatých,

v nádherných pouzdrech

při osvětlení

lamp elektrických

stříkají, srší

tisíce jisker

duhových barev

jak ohňostroje

v unylé tváře

zevlujícího

kol obecenstva,

unaveného

nečinným žitím,

znechuceného

požitky všemi,

jež poskytuje

hýřivý život

velkého města.

Podivný smutek

v duši mi padá

s nakupených tu

skvostů a šperků

za miliony.

Bože můj, chleba

co by tu bylo,

co by se dalo

zahnati bídy,

usušit slzí!

Leč darmo myslit –

zmořený dělník

proklíná dále

život a práci

zmíraje hladem.

Když uviděl by

skvostné ty skříně,

v zuřivém vzteku –

snad by je rozbil,

vyházel obsah,

pošlapal v blátě:

pro něho lépe,

nestýká-li se

s takovou září,

nebolí jej tak

chudoba jizby

nevytopené,

s bolestí menší

měřívá propast,

která jej dělí

od prahu panstva.