BEŘ VŠE.

BEŘ vše, co tvoje!

Na poli žití

nutno se bíti,

chceš-li nést z boje

svou skývu chleba,

svou chvilku blaha,

svůj sen a bdění.

Nasadit třeba

svá prsa nahá

až do umdlení.

Však beř, co tvoje!

Toť heslo boje.

A divu není

v matném tom víru,

že ruka sahá

po číši míru

neztrpklé zlobou,

tmy do náručí

když klesá mdlobou.

Tu jako tiší

hlas když se slyší,

– tak zimní dobou

vichřice fičí: –

„Konec už boje!

Zde pohár žluči.

Co se ti příčí?

Je také tvoje!“