Béranger. (I. Tvá lýra v duši mé se rozzvučela)

Tvá lýra v duši mé se rozzvučela

nad mrtvou pohádkou mých mladých let,

chmur havrani mi lehce slétli s čela

a dívčích polibků jsem ssál zas med,

jak by mi bylo dvacet let.

Tvá Musa laškovně jen tleskla v dlaně –

a brána paláce se otvírá,

na loži zvadlých snů, ach, polekaně

má Mladosť ze spánku se probírá

i v polosnu kol pozírá.

Povstává dumavě, níž hlavu kloní,

jí na rtech pobledlých se chvěje vzdech

a z očí vyhaslých se rosa roní

a šeptem prosí jen: Mě spáti nech

na zvadlých snech a poupatech!