Berenike.

Na nebi nová hvězda plane v jasu

a zlatým chvostem v hlubinách se ztrácí;

zní trouby, kotle, velký král se vrací,

u číše velký jako ve zápasu.

Ztich’ kvasu hluk a vyšli na terasu;

jen stráží kroky zněly ve paláci.

A krále tužby, jako z jihu ptáci

snět starou, její hledají zas krásu.

Strh’ závoj s čela jí a strnul žasem,

a ona v bázni stála před ním s rděním.

„Což nezříš vlas můj v hloubi nebes pláti?

Já koupila tvé vítězství svým vlasem!“

On: „Chtěl bych raděj poražen zde státi

a skrývat pád svůj jeho rozvlněním.“