Berličky.

Nedaleko moře kdes

Měla jedna velká ves

Věru přepodivný zvyk:

Každý její osadník,

Ať byl mladý nebo starý,

Z boudy jen anebo z rady,

Ať by se byl kde chtěl zrodil,

Každý po berlích jen chodil.

Starostlivé matičky

Robátkům svým dávávaly,

Jak si hráti počínaly,

Místo hraček berličky.

Dítky sobě nimi hrály,

Chvílky sobě krátily,

Pak se jak jen odrůstaly

Po nich chodit učily.

Tak se nožky zanedbaly,

Slably, chromly, umdlévaly,

A ti dobří lidičky

Nemohli již za pár roků

Bez příručné berličky

Učiniti ani kroku.

Na berličkách žitím putovali,

Na nich stárli, na nich umírali,

Ba i do hrobu je s sebou brali;

Nebť si ubožátka myslívali –

Duše dobré smyslu mdlého –

Žeby se snad bez nich nedostali

Do království nebeského.

Ač by byli po svých nohách

Dojít mohli o moc dál,

Přec se mnohý dost daleko

Na svých berlách dokulhal.

Ves tu zdědil mladý pán,

Který na studie dán

Moudrosti sklad domů nes’.

Vše se ve vsi klopotí,

A již pánu naproti

Kulhá skoro celá ves.

Jako stěna pán tu zbledl,

Jak svou čeleď chromou zhledl;

A jak se mu duše vrátí,

Počne takto rokovati:

„Nosit berlu, majíc celou nohu,

Zanedbati to, co Bůh nám dal,

Pro berlu, již truhlář udělal,

To jsou hříchy proti Bohu!

Stát se pro kus dřeva nevolníkem,

Mohouc žíti v krásné svobodě,

To jest proti svaté přírodě!

Pryč s tím bohaprázdným arcizvykem!

Kdyby měl lid po berlích jen chodit,

Musel by se každý s berlí zrodit;

Komu dal Bůh čtvero zdravých hnátů,

Netřeba mu mrzkých surrogátů.

Pryč s berlami odhodlaně, směle!

Kdo tím ztratí? jenom berláři,

Tesaři a truhláři;

Obecenstvo získá celé.” –

Mnozí tomu uvěřili,

Berličky své zahodili,

Myslíce svou myslí chudou,

Hnedlinko že lítat budou;

A kdo nechtěl dobrovolně

Berličkám svým s Bohem dát,

Ten to musel mimovolně,

Neb se k němu poslal kat.

V pár dnech v celé dědině

Berličky nebylo jediné.

Kochaje se ve snách slastných,

Zřel již, jak se osadníci

Jeho bystře na svých vlastních

Prohánějí po vesnici.

Zmejlil se však velice;

Lidé měli ovšem vlohy

K chození, však slabé nohy,

A když se jim berlice

Bez milosti pobraly,

Plazili se, klesali,

A než se jim narovnaly

Nohy, chřadli, umírali,

A ti dobří lidičky

Vypouštějíc dušičky

Ještě teskně volávali:

Kde jsou naše berličky!