BERLIOZOVI.

Byrone ty hudby! mistře, vládce tónů,

čí to srdce tlukot v zemský prach tě vloudil?

což tě zvábilo, žes v naše kraje zbloudil,

v domov propadlých nám na věky Siónů?

Není tobě bájkou touha Pigmaliónů,

žes ji v nadzemské své mluvy hodna soudil?

co za nebezpečný cit jsi povyloudil

z nás, by k velečinům hnal nás Deukaliónů?!

Čis’ nás přišel mučit, bychom ucítili

nicotu pohnutek v našem lidu?

bychom kajicně se v slabá prsa bili,

Že nám Titánův ni pojmout nelze bídu?

Ztichni, slabá lyro, neprobudíš kraje,

taký Orfeus kde bez ohlasu hraje!