Bernard Žár.

Z Frydku je Bernard Žár. Proto svůj zapírá národ

– Bernard Žor.

Má rád svoji ženu, má rád svoje děti,

do kostela chodí a neděle světí,

k dobrému vede svůj kmen,

dbá, aby prokletých pariů řečí

dům nebyl znesvěcen,

jí aby nemluvil krom pacholka tvor,

tak to poroučí.

Bernard Žor.

Z Frydku je Bernard Žár. Proto svou zapírá matku

– Bernard Žor.

Když hosti do domu si k hostině pozve,

ven z domu s matkou! Ráda se ozve

prokletých pariů řečí –

Nemluví, neumí lepších řeč lidí,

do krve Bernard Žor za ni se stydí –

Což věčně žít bude, což věčně znít bude

prokletých pariů řeč

v domě na rynku, kde cností je sbor

a kde je pánem

Bernard Žor?

Zlý host přišel do domu. Na loži zmítá

jím horečka těžká a fantas ho chytá,

nadarmo mužové moudří jej léčí,

u lože žena a děti mu klečí,

(na dvoře matička pláče);

v horečce proklatých pariů řečí

zpovídá, loučí a modlí se chor.

Bernard Žor!

Zvoní a hlaholí Frýdecké zvony,

do země spouštějí rakev...

a řečí panskou modlí se sbor.

Kříž řečí panskou lže mrtvého slávu,

po skončené pouti tam mdlou složil hlavu

Bernard Žor.

Kdo v zadu stojí a pláče a klečí

u hrobu, pánů když odešel sbor?

Tichounko modlí se bázlivým retem

matička proklatých pariů řečí,

(nemůže jinak, není to vzdor,

nemluví jinak, kdo z Bezkyd a z hor!),

aby se nevzbudil, nehněval v hrobě

její syn dřímající

Bernard Žor.