Besední.

Mezi všemi světa stánky

Nejkrašší jest beseda;

V ní zkvétají radovánky,

Jakých jinde svět nedá.

Ona strom pospolitosti

V zeleň živou odívá,

V kalich vezdejších krušností

Nektar plesu nalívá.

Proto, bratří! besedujme!

Vesele si prozpěvujme!

Soused bavme souseda,

Ať je slavná beseda.

Kdo lomozem povinností

Kotrbu si ohlušil,

Neb při brku v shrbenosti

Údů pružnosť ukrušil,

Do besedy ať uteče!

Tam mrtvolu zotaví,

Svízel trampot s sebe svleče,

K novým snahám chuť zpraví.

Proto, bratří! a t. d.

Koho hlodá v tajném lůně

Stýskavá strasť nějaká,

Snad že měšec s kapsou stůně

Naříkavě na raka,

Pojď jen do besedy, brachu!

Ta všem steskům vyhoví,

Celá hejna trapných achů

Změní v rozmar růžový.

Proto, bratří! a t. d.

Komu nadělá milenka

Škádlivá v svém plápolu,

Neb rozmarná jemnosť-ženka

Zlých do srdce mozolů:

Beseda hovorným hlukem

Bouři v mysli ukojí,

A srdéčko zpěvným zvukem

Ze všech bolů vyhojí.

Proto, bratří! a t. d.

Beseda je chrám štědrosti,

Má v ní každý svou radosť;

Pán, nepán – jen cit švárnosti, –

A jsi uvítán co hosť.

Starý, mladý, malý, velký,

S šavlí, s kordem, bez zbraní,

Pí, čti, hovoř, chytej lelky,

Zpívej aneb karbani.

Proto, bratří! a t. d.

Ona v švárný celek splítá

Rozptýlených živlů směs,

Bez rozdílu kroje vítá

Ve svůj trudoplašný ples.

Kdo se sladkou touhou chvěje,

Krásnou pleť mít po boku,

Plně se mu toho přeje

V plesných rejdů poskoku.

Proto, bratří! a t. d.

Mezi všemi světa stánky

Nejkrašší jest beseda;

Nemít její radovánky,

Věru! bylo by běda.

Jest to v životě oasa,

V suchém písku květný ráj,

Vezdejšího žití spása,

Utěšený, slastný ráj.

Proto, bratří! a t. d.