BESEDY

Ruce si tisknem, výtečně se známe,

však jsme si stále cizí, třeba že

otázky různé hlučně rozbíráme,

když opojná noc jazyk rozváže.

Ctím vás. – Spíš opak je to nežli chtění,

a tož to také není nevděčnost,

že mimo vás mé srdce umíněné

vyhledává též jinou společnost.

Zem dálná otevírá svoje hroby,

z vyhaslých očí padá dřímota;

důvěrně u mne hosté z jiné doby

dál spřádají sny svého života.

Marie Baškirceva zoufalá se

pře s Bohem, světem, se svou rodinou,

pokašlává a zmírá v mladé kráse

uštvána marné slávy vidinou.

Zapíjí Musset s tváří usměvavou

vzpomínku slepých vášní vraždících,

a Verlaine s holou ovázanou hlavou

zří do mlh po polích se plazících. –

Návštěvy tichých hostí zanechají

tajemné znamení ti ve zraku.

Jak divné večer ulice se zdají!

A živí v nich vzhled mají přízraků.