BETLÉM.

V aleji za městem, kde v létě mládí hřeší,

v lucerně špinavé se plamen mihotá.

V půlnočních hodinách tam straší samota,

a v troskách cihelny stín psanců bez přístřeší –

Zda hvězda betlémská v ten kout svou sešle záři

k rodince žebráka, na děcko osleplé,

jež o cukrátku blouzní tam a o teple,

a radost zažehne běd černých na oltáři?

Jak krále k jesličkám snad přivede sem z dáli,

tři staré tuláky, odrané, kosmaté,

ve stáji zborcené a sněhem zaváté

by matce hladové a děcku sousto dali –

A zvonů vánočních jak vítr píseň snese

v jich srdce ostnatá, v nichž hněv a nenávist,

snad obraz Jezulátka objeví se, čist,

a s láskou bázlivou i něha v sladkém plese...