Bětuška.

Běhala Bětuška hájem

Přes křoví a drn,

Nenadále se jí vrazyl

Do nožičky trn.

Bolestně ubohé děvče

Kulhat počalo,

Sednouc smutně na drníček

Hořce plakalo.

Šel tu švarný mysliveček

Stezkou vedle ní,

Ptal se, litoval, a vytáh’

Z nožky jí trní.

Za pomoc ale hubičku

Žádal a – dostal;

Pak se se svým bystrým psýkem

Dále v houští bral.

„Proč pak se ode mne béřeš

Lékaři, ach, můj?

Novou ve mně bolest zhojí

Vzhled toliko tvůj.

Co mi platno, že jsy z nohy

Ostrý trn dobyl;

Když jsy mnohem ostřejší mi

Do srdéčka vryl?!“ –