BEZ DOMOVA (II)

Sní takto chmurně muž ten křižovatky:

„Jen země píď a světy pohneme!

Ale jak kruté pro nás slovo zpátky,

Jerusaleme, Jerusaleme!

Sežehne mráz, a to když nejvíc planu.

Na moci vrcholu jsem bez moci.

A kdybych zbožně poklek’ u Jordanu:

viděli jiný Jordan proroci!

Jak, země že zpust’ zaslíbené luh?

Jak možno, že dnes národ vyvolený

ratolest suchá, řetěz přetržený?

Nás vítr rozvál, cestu halí šero.

A přece nám kdys dával Desatero

a přece k nám kdys z keře mluvil Bůh!“