BEZ KRBU...

Pod listů hustým příkrovem

šla parkem cesta stále tmavá,

i za dne sotva blyskla sem

větvemi záře mihotavá.

Sem chodil párek řadu let,

zde vášni své kout našli stmělý,

když není krbu. Tíhou běd

milenci vlasy sšedivěly.

Byl podzim. Teskně v trávník zřeli:

Spadalým listím kryto jemně

se vinulo v něm na sta cest,

po nichž jdou myši ve své cely.

A pro ně? Jedna cesta vést

jen může k bytu v hloubi země.