Bez masky.

V tom plesu maškar, který sluje žití,

kde tančí závisť, nadutosť a lež,

ty dívko nezkušená, zvyklá sníti,

ty svěží a hezounké kvítí,

ty dítě – co v tom karnevalu chceš?

Slyš, hudba divoce tu jásá, kvílí,

jak vlny moře hučí lidstva rej;

v něm chceš-li žít, můj šotku roztomilý,

z těch mask, jež po mrtvých tu zbyly,

si vyber jednu na svůj obličej.

Já básník, jenž tu nejdu v přestrojení

a jako ty, co cítím, povím též,

tak rád bych vtiskl ještě políbení

na tvář, kde posud maska není,

ni líčidlo, ni přetvářka, ni lež!