BEZ NADPISU.

By Jaromír Borecký

Tvé jméno znít nesmí v zpěvech mých,

ni krásu tvou vzývat má chvála,

a přec jsi vryta v srdce mi

pro vše, co jsi mi dala,

tak hluboko, tak hluboko...

Já vylíbal mládí ze rtů tvých,

strh do hoře v trní tě hluši –

ty’s oplatila růžemi

a vznesla jsi mou duši

tak vysoko, tak vysoko!