BEZ NADPISU.

Hleď, to tvá kletba: Hned jak Vulkán vzplaneš

a k činům odhodlán v boj vzdorně staneš

a tisíc plánů, tisíc myšlenek

ti šlehá hlavou, duší bouří vztek,

když křivd těch sterých bez konce zříš řadu.

V té chvíli zdá se ti, že Samsona máš sílu:

tak jak on chytit sloup a napjat v páži žílu

a zatřást vším a zbořit do základu!

Však náhle zas sklán náhlou jakous ranou

jak podťat padáš, zakřiknut jdeš stranou

a zase v ráz,

jak rychle vzplanul's, rychle chladneš zas...

Hleď, to tvá kletba, původ neúspěchů.

Zde třeba rozhodnout a jedno volit v spěchu:

Buď vůbec nezačít, když duše tvá se bojí,

neb začneš-li, pak vytrvej též v boji!

Nuž, jestli v páži cítíš sílu,

pak vzchop se k činu

a bij a bij, kde najdeš vinu.

V prach zdeptej vše, co podvod, lež a klam,

v prach zdeptej vše: i modly i jich chrám,

pryč s těmi se všemi, jimž byl jsi jenom k hrám,

a strhni masku všem a bez masky buď sám

a hrdý, nezdolný jdi vzhůru k vyšinám,

jdi v říši Svobody, jdi v bílý Slunce chrám!...

Jak, váháš zas? Pak zanech jen

svůj velký sen!

Nemáš síly dojít k cíli!

Marně jen tvůj rozum šílí,

marně jen tvé srdce kvílí –

není síly, není síly!

Ubij vše, když není síly!

Ubij rozum, který šílí,

ubij srdce, které kvílí,

ubij vše, když není síly;

a pak pevně zatkni ret,

ať ho víc už neslyšet

steskem ani pozachvět,

a pak stranou v koutku kdes

jak věrný pes

se tiše skrč

a mlč a mlč!...

A jestli znovu šlehne bič,

nechť jak chce bolí, nezakřič

a s klidem stoika dál se hrb

a trp a trp!...

Jen jedno, pro Bůh nečiň dále,

jen jedno aspoň říc si dej:

tu ruku, jež tě bije stále

tu aspoň nelíbej!...