bez nadpisu

By Stanislav Kostka Neumann

někdo chce píseň, jiný chce ránu,

nikdo se neptá, co ti dal den,

co dala noc, a v šedivém ránu

zda jsi měl sílu potlačit sten,

poraněného bezděčný sten,

hněvem či žalem pro zášť a zradu

poraněného po sté a zas,

vyhozeného na autostradu,

kudy se ženou na lup a kvas,

krvežíznivých hanebný kvas.

těžká je píseň, lehčí je rána,

a zbožným přáním zůstává klid.

vojna tvá není dobojována,

a každý byt je pouhý kryt,

odstřelovaný kryt.

tím kratší bude krvavá daň,

čím tvrdší bude pod ním tvá zbraň.