BEZ NADPISU.

Tou cestou tajemnou, ve vůni zahrad šerých

má duše s tebou šla ve chvíli půlnoční.

Nad strání měsíc mdlý a s maskou smuteční

pomalu plul v par bledých květech sterých...

A stromy šeptaly, jak teplý vítr vanul

z bizarrní ulice, kde truchlil hospital.

Sten smrti propadlých sny tvoje promítal,

tvé růže roztesknil, v nichž požár vášně planul...

Tak život vracel se! Tříšť mrtvě zašlých roků

s výsměchem Marností sny tvoje děsila.

Bez touhy šla jsi v noc, jež hvězdy věsila

jak světla výstražná ve mraků černém toku!