Bez nápisu.

By Albína Dvořáková-Mráčková

Tak mnohá jiskra, zárod ducha velka,

tlumena bídou uhasíná v málu;

tak mnohý démant neskonalé ceny

nepoznán leží povržený v kalu.

Po něm ta panská hrdě šlape lůza

a krvavě svou hnusnou šlepěj vbodne –

tu hlavu prázdnou, balón vzdušný vznášíc –

ve mnohé čelo diadému hodné.

Ba dobře šlape! vždyť by démant zleštěn

oslepil zraky v děsnou temnotu,

vždyť by ta jiskra mocným vzdmuta dechem

tu bídnou objasnila nicotu.