BEZ NÁZVU. (I.)

Poesie, poesie,

tobě chtěl jsem se kdys kořit,

v tobě zřel jsem lidstva zoři,

v zřítelnice tvoje nořit

zraky své jak v hlubém moři.

Bohyní jsi, poesie,

vše, co lidské srdce vysní,

chtěl jsem k nohám tvým vždy skládat.

Život drsnou zněl však písní.

Umím se jen s bohy hádat.