BEZ NÁZVU.

Je u nás bída. Denně číst to můžem

ve půlstu vlasteneckých žurnálů.

„Je u nás bída, že jdem rychle k předu.“

„Je bída u nás, že jdem pomalu.“

Je bída, že moc máme někdy řečí,

je bída též, že často mlčíme –

když rázné slovo třeba promluviti,

že rameny jen nad vším krčíme.

Je u nás bída, že moc kaváren je

a mnoho kritik, přemnoho že rad

a k skutkům že se nechce rozkývati,

kdo to neb ono moh by udělat.