BEZ PÍSNÍ.

By Adolf Brabec

Bez písní jsou dívčí ústa,

ta, jež v oko rubín vtkala,

na hrobě teď růže vzrůstá,

by ta pod ním lehčeji spala.

Bez pohádek moje hlava

ve divném smutku nese,

marně ach mně vesna smavá

do duše květ nový třese.