Bez práce.

Vychladl krb v prázdné světnici,

dětský smích zanikl čistý,

vír bídy zákeřně rozerval

rodiny kořen i listy.

Zástupy mužů jdou ulicí

a na trh svou nesou práci –

na vrata tovární zabuší

a smutně se domů vrací.

Ptali se včera a ptali se dnes

i zítra budou se ptáti,

a zas je, zoufalé hladové,

pána hlas posměšný vrátí.

A zatím v páře a hukotu

řemeny u strojů letí,

u nich se dnem nocí plahočí

matky i dívky i děti...