Bez přístavu.

Na moři širém jsou i bludné lodě,

jež bez přístavu nad propastmi plují,

ve slunci chvíli, chvíli v nepohodě

a v jejich boky vlny s vichry dují.

A nečeká jich nikdo v světě celém,

jsou vrakem, o němž nikdo neví v světě, –

ó na moři, jež tobě nepřítelem,

ó lodi bludná, jaký cíl kde zve tě?

Co lodě druhé vzdechů doprovází,

co modliteb se vždycky nese plání –

tam na tu maják darmo světlo hází,

ta bloudí dál z počátku do skonání.

A jednou, bouře až se rázem vzchopí

a zpěněných vln lehne příval bílý,

loď mizí, tone, pomalu se topí –

a za vlnou dál vlna klidně pílí...