Bez radosti.

Není to vzpomínka, není to touha,

je to jen závrať a tesknota pouhá,

je to jen do srdce zapadlý žal; –

chodím a nevidím skutečnost pro sen,

který je něčíma očima zrosen,

který mé radosti – všecky mi vzal.

Nemám teď vzpomínek, nemám víc tuch,

jestli se vrátí, ví jediný Bůh,

a ten, kdo všecky mé radosti vzal;

chodím tak pomalu pod střemchou vonnou,

a ty mé myšlénky tonou a tonou, –

je to jen do srdce zapadlý žal! –