BEZ RÝMŮ. (III.)

A já prosil: ještě jednu,

o Honzovi, hloupém Honzu,

na vandr jak do světa šel,

a když buchty sněd’, jak plakal!

A než Honzík buchty snědl,

na klíně jsem usnul sladce

a mně zdálo se, že princem,

zlatým princem jsem neb králem.

A teď tady – na cizině

sedím po tmě osamělý,

že bych plakal jako Honzík,

na vandru když buchty dojed’.