Bez slzy.

Číš, co nám vtiskuje okamžik do dlaní,

jen směle uchytněm, ji v hrdlo zvraťme hned,

když k růžím přišel krok, co srdce ráčí, vem

a pokud světlo je, se béře srdce v let,

netruď se o tmy v noc, ni tepla zavlání,

o chlad, co přijít má, slz mocnost nevlaž hled.

Ó drahý hochu můj, však pozná trn svůj čas

a rovněž světlo čas, kdy odechví se z světa,

a taktéž plameny, co provázejí nás,

chlad najde dobu svou a tráva zvadne již

a škoda krůpěje, co toast z číše metá

a o niž jináče se různě připravíš.

Ty ruce od očí, co budeš oči mnout

v vzpomínce na západ, jenž přijde krvavý.

Ty ruce od očí i až se dostaví,

neb místo želení neb místo odříkání

líp bude ještě pak chytati zlatý proud,

byť sledních paprsků určených umírání.