BEZ SOUCITU.

Ó jděte, jste tu všichni lháři,

vy poeti,

jste chudí, prázdní pohádkáři,

již píší verše pro děti.

A říkáte, tu všecko žije,

strom, vlna, mech

i lesů velká symfonie

i ptačí chorál po stromech.

A říkáte, tu všecko cítí

náš ples i bol:

i kámen, jenž se v propast řítí

i vlny spád i trávy stvol.

Ó jděte – – V bouři, která splývá,

jde člověk sám

a jestli maják dohořívá

a loď v klín pluje věčným tmám –

A jestli hyne srdce něčí

a pukne v ráz,

to vše dál mluví stejnou řečí,

les hučením a chvěním klas.

A usmívá se všecko stejně,

i růže nach,

i pták, jenž zpívá v rodném hejně,

zlatý paprsk na vlnách.