BEZ SOUPEŘE.

Jsi jenom drobný, vonný květ,

leč za všechen tě nedám svět,

a kdyby mě tě mocí bral,

hned s celým světem bych se pral.

A kdyby přišel měsíc snad,

hned hrudí na hruď bych mu paď

a přes křik jeho, pláč a kvil,

v ráz rohy bych mu urazil.

A hvězd kdy přikvapil by roj,

věř, se všemi bych dal se v boj

a strh’ bych diadem jim s hlav

a do všech koutů hnal jak brav.

A kdyby přišlo slunce juž,

já v srdce vrazil bych mu nůž,

až skropilo by všecku zem

své žhoucí krve purpurem.

A kdyby přišel archanděl

a od tebe mne zahnat chtěl,

s ním vítězně se pustím v seč

a plamenný mu vyrvu meč.

Ať padne všecko v prach a dým,

mít soupeře, to nestrpím;

co proto řádně všemu dám,

chci mít tě sám a sám a sám!