Bez starosti.

Zář v nebi rozechvěná,

z ní vrchům na temena

den stkvostné vínky svil,

sněť lípy na klobouku

hvozd přešel jsem a louku

a do hor dorazil.

,Jak je?‘ „Ej, dobře, věru,

v tom horském pološeru!“

,Proč v cestu jste se dal?‘

„Nu, starosti mě rvaly,

a tu, když ještě spaly,

ven z vrat jsem vyjechal.

Jsem bez nich! Poklid dejte,

až přijdou, neříkejte,

kam zanesl mě krok,

a lžete: – Byl tu v loni,

dnes Bůh ví, kde se honí,

snad přijde na přesrok. –

Však na světě-li zbudu,

rok celý mysliť budu,

jak bych je zklamal zas;

už mého blaha dbejte

a lháť mi pomáhejte,

mé hory, prosím vás!“