BEZ VÁŠNĚ.

Země je zeleň, běl a nach,

z houštiny vane zlatý prach,

paprsků teplých dlouhé střely

z tetivy mračna vyletěly;

sýkory hnízdí ve skalách:

daleko rozpálených lad,

tam, kde je ticho, šer a chlad;

nejde sem z města hluk ni kouř,

sterým tu ohlasem zní bouř,

kradmo k nim svity vnikají;

vesele vůkol sýkají.

Za nimi duše snivá leť,

zavři se v chladu, klidně hleď

v záplavu poupat, ptactva shon,

v kolébku vášně, plesů skon,

v despoty pych, bol otroka,

z daleka jen a s vysoka!