BEZABDE.

By Josef Svatopluk Machar

Já unik tenkrát v čas, než pevnost padla.

Jak povodeň se rozlívala kolem

zdí našich hrozná spousta perských lidí

a Sapor sám z nich zářil jako měsíc

uprostřed hvězd svých. Vyzvali nás vzdát se,

– heroldi pod zdí u příkopu byli –

a s chutí bychom byli odvětili

kamenem z praku nebo šípem z luku,

však barbaři ti chytří vlekli sebou

vojáky naše, v Singaře jež jali,

– od Singary král Sapor totiž přitáh –

a tak je, živé štíty, postavili

před těla svoje. Zuby jsme jen stiskli.

A potom ihned útočit dal Sapor.

Zem duněla a do dalekých končin

hřmot slyšán býti musil. Křiky hrdel,

trub hlahol, řičení a řvaní zvířat

i řinkot zbraní, do štítů jež bily,

mnohému z našich, kteří na zdech stáli,

do tváří bledost strachu vehnat mohly,

kdyby ten způsob boje byl nám novým.

A mohlo zdát se, že nás hračkou smetou

ty valné proudy pěchoty a jezdců

se svými slony, v nich se valícími

jak temnošedé neforemné skály,

jak jen jich prudkost našich zdí se dotkne.

Svištěly šípy, zahvízdaly z praků

kameny hbité, nebe zatmělo se

jimi a prachem – barbarů proud stanul

a nazpět lil se, aby s novým vztekem

jsa planoucím hnán zrakem Saporovým

vyrazil znovu k zničení zdí našich.

My bili se bez únavy a hladu

jen slávy říše jsouce pamětlivi.

Boj rozved večer. Druhého dne biskup

křesťanské obce z brány vyjít žádal,

by krve prolevání řečí stavil

a Parthy ku návratu v domov přiměl.

My svolili. Co řek tam, nikdo neví,

neb samoten byl. Přišel, zvěstoval nám,

že nepořídil. Hned pak začli útok.

Věc divná: na nejslabší místa v hradbě

úsilí svoje nyní soustředili

a střelami a berany v ně bili,

až klesla věž a ve zdi rány zely –

tak pevnost padla... Říkali, že biskup

slabiny její zradil nepříteli

při onom rozhovoru – – Těžko říci...

Byl samoten tam... Já jsem proklouz brankou

a ještě v čas... Tři legie tam byly

a všechny odvlek do zajetí Sapor.

Bezabde slula ona pevnost naše...

Bezabde nebo Phaenicha, jak sám ji

kdys makedonský Alexander nazval.

Na řece Tigris stála. Město pěkné

a takto ztraceno je imperiu...