Bezcestí

Má nečinnost se mně již k smrti hnusí

a k práci své jsem vždy byl bez lásky.

Ó moci rázem roztrhati v kusy

své cíle, poměry a závazky!

Však nově začít – je to bezvýsledné,

když sklamání mé všecko proklíná,

a ruka moje, sotva že se zvedne,

již znavená mi padá do klína.

A to vím jistě: Kdybych dnes byl ženou,

tak slinám světa nastavil bych líc

a s drzým smíchem, sukní vyzdviženou

své tělo šel bych prodat do ulic.