Běžela jsem po pěšině...

Běžela jsem po pěšině

s vršku dolů, dolů, dolů,

ó, já měla tehdá křídla,

nebylo v mém srdci bolu.

Viděla jsem jako mžikem

v řadě sosny, sosny, sosny,

a tvou náruč – tam kde šumí

dole ručej perlonosný.

Doběhla jsem. – U potoka

zůstala jsem státi, – státi:

tvoje náruč, ta je v dálce,

nemohu k ní dolétati.

Stokrát letět s vršku dolů,

orosí se dole oči,

když se ta má cesta nikdy

ve tvou náruč nezatočí.