BEZMOCNOST

Svítá nad krajinou

v bílých jarních dnech.

A my vlastní vinou

hynem v osidlech.

V středu loupežníků

každý okraden

s kletbou na jazyku

čeká příští den.

Uměli nás obři

pevně přikovat,

mocní, chytří, dobří,

do skonání snad.

Obři Kyklopové,

Sny a Osudy.

Lži a Pravdy nové,

klamů obludy.

Vzdor nám vzali, něhu,

sřízli dravčí spár,

na zjevení břehu

shasli ohňů žár.

Zámky pobořila

černých rukou sta,

Medusa se vpila

naše na ústa.

Svítá nad obzorem,

lesy kouří mhou.

Kam jít s mrtvým vzdorem,

s něhou ubitou?