Bezsenná noc.

Ač mosty zdviženy noc dnešní byly přec,

a stráže s voláním po hradbách přecházely,

jak s temným stínem po zdi spiklenec

se k střílně plížil, moje oči zřely...

Šept sluhů mých pak stich’ se zakuklencem.

(Jak poctivci ti dlouho váhali! – –)

Já obrněnou ruku zřel se smolným věncem,

jež nad hlavou mou krov mi zapálí.

V největší úzkosti chtěl jsem již zařičet,

a přistihnout tmu korridorů svých,

v nich dýky zradou broušené v ráz všechny umlčet

i zločinný krok sluhů nevěrných.